Krakonošova pětapadesátka

Do Vrchlabí přijíždíme stejně jako každý jiný rok už v pátek odpoledne. Po ubytování se ve třech domkách si jdu do DDM vyzvednout kartu závodníka a taky se pozdravit se známými. S těmi se potkávám až na náměstí před podiem. Chvílí povídáme, ale je třeba vyrazit na trať, tak se loučíme s tím, že se uvidíme zítra v cíli. Odcházím si lehnout a přemýšlím o sobotě. Jak na tom asi budu, jaké bude počasí a tak všelijak podobně. Ráno vstávám včas, dám si dvě deci mlíka, do ruky bynána a jdu pomalu na start. Vyrážíme přesně v sedm hodin. A jako každý rok si říkám, stačí když na Žalým budu za hodinku, takže to moc hnát nebudu. No ale jak už to chodí, byl jsem na vrcholu za 54 minuty, takže zase pěkně svižně. Rozcestí Rovinka míjím v čase 1:19 a ženu si to do Špindlu. Druhou občerstvovačku dosahují v čase 2:05 a v nohách mám necelých 16 kilometrů. Navštívím Pěšinkovo zátiší, kupodivu bez fronty, doplnit pitný režim, do ruky chleba se sádlem a honem zase na trať. U Dívčí lávky předbíhám paní s černým pejskem, zdravíme se a pokračuji dál, vstříc dalšímu prudkému stoupání až k Lužické bodě. Zde jsem po třech hodinách a deseti minutách, za sebou poctivý půlmaratón. Honem do sebe kopnout gulášovku a frčím dál kolem Špindlerovky do Polska. Tady si dávámpozor abych nepřehlédnul odbočení zelené TZ, jako jiné roky. A je přede mnou náročný úsek plný vody, byhna, kořenů a taky kamenů. Na to, že předchozí dny poměrně dost pršelo, jsem mile překvapen. Vody není tolik, kolik jsem čekal, ale stejně postupuji pomalu a opatrně. Taky mě hromada účastníkú K55 předbíhá. Jako vždy. Domek mysliwski dosahuji v čase 5:10 a dalo by se říct, že mám polovinu trati za sebou. Dolním si vodu, beru sůšu a pokračuji dále. A jako i předešlé roky jdu špatně, zase jsem u hotelu Strzecha akademicka neodbočil na žlutou a pokračuji dál po modré a ž ke Spálené stráznici. Tady zprava přichází opět paní s čeným pejskem, tak se na sebe usmějeme, už jsme se přece zdravili. Stoupání na Sněžku je letos neobyčejně obtížné. Všude hromady turistů a předbíhat se nedá cestou nahoru a ani směrem dolů to není o moc lepší. Místy se sice rozbíhám, ale jsou to jen takové krátké úseky. Před koncem klesání ze Sněžky opět úsměv, paní s černým pejskem začíná stoupat na horu. Do Obřího sedla se vracím po 36 minutách a hned si to mastím směr Luční bouda. Tady už je turistů poměrně méně, tak se pěkně dá běžet, tedy jen co síly stačí. K Luční mi to trvá něco málo přes sedm hodin. Sluníčko pěkně připaluje, tak stoupání k Památníku obětem hor není nic moc. Míjím Výrovku a vím, že už mě žádné dlouhé a prutké stoupání nečeká. Zato nekonečně dlouhý seběh kolem Renerovek až k Hříběcím boudám. Na kotrole ve Strážném jsem po osmi hodinách a čtyčiceti pěti minutách od startu. Do cíle už je to jen něco kolem šesti kilometrů, takže pohoda. Už mám toho dost, ale přesto místy, když je rovinka nebo klesání, běžím. Už abych byl v cíli. Míjím rozcestí pod Jankovým kopcem, v dáli už je vidět věž kostela, tak houby zle. Probíhám alejí okrajem městského parku, krátký seběh a vymotat se z uliček u Labe a hurá kolem kostelu k DDM do cíle. Čas 9:36, nic moc, ale dalo by se říct, že jsem si trať o délce necelých 54 kilometrů, co neměř Logger, pěkně užíval. Už se těším na další ročník.

No a na závěr ještě nějaký ten graf, či mapku se záznamen trati.

A ještě taky záznam trati s podrobnostma - gpslog.cz/TripStatisticVIP.aspx.