Taky letošní rok jsem se účastnil výjezdní porady se školením. Tento rok se měla konat na Jižní Moravě v Hustopečích. Zachoval jsem se jako většina stejně postižených, prostě věci na běhání raději s sebou. Celodenní sezení jak cestou v autě, tak potom na školení mi nedělá dobře. Večer bylo rozhodnuto, že pokud se ráno vzbudím, tak vyběhnu. Vzhedem k plánované délce musím startovat nejpozději v pět ráno. Trasu jsem si připravil už doma, štěstí přece přeje připraveným. Je plánována návštěva místa, kde jsem se před léty vyučil. No a jak to dopadlo? Myslím, že dobře, jak je popsáno dále. Pěkné počteníčko.
Kolem půl šesté ráno už stojím před penzionem a lehce se rozcvičuji a vyrážím přes zatím ještě liduprázdné náměstí doprava směr na Kurdějov. Kousek za dálničním mostem doháním dva mladíky, asi spěchající do Kolbenky a ptám se, jak je to daleko do Kurdějova. Dostává se mi odpovědi, že jen kósek. Mávnutím ruky děkuji a pokračuji dál po silnici, neznámou cestou. No, neznámou. Je sice pravda, že někdy v roce 1976 jsem cestu z Diváků do Hustopečí absolvoval pěšky dvakrát, ale už je to přece jen nějaká doba a tak vůbec nevím, co mě čeká. Po několika stech metrech přichází stoupání, sice ne příliš dlouhé, ale zato docela prudké. Jsa zatím ještě plný sil, tak ho vybíhám bez jakýchkoliv problémů. Když jsem na vrcholu a ohlížím se zpět na město, tak si uvědomuji, že už je docela vidět. No nic, v pohodě sbíhám do Kurdějova a vyhlížím kostel, kde má být rozcestník turistických cest. Před kostelem odbočuji doprava, opouštím hlavní silnici a hnedle doleva ke kostelu. Rozcestník je na svém místě, to je na třitisícímšestistémšedesátém metru, zahýbám doprava po zelené a stoupám kolem hřbitova. Tady je stoupání ještě prudší a tak začínám pěkně funět. Pohled na čerstvě vysázený vinohrad po levé straně potěší a já pokračuji dále, stoupání se mírní a běžím podél lesa z jedné strany a louky po straně druhé. Na kraji lesa u cesty míjím zarostlý křížek a následuje snad nejprudší stoupání z celé dnešní anabáze. Místy musím zvolnit a jít krokem, stoupání mi dává pěkně do těla, HI. Za nedlouho končí a po krátké rovince přibíhám na rozcestí Přední kout – sedlo, skoro na vrcholu kopce. To už mám za sebou nějakých pět a půl kilometrů, zatím jsem spokojen a v pohodě. Tady odbočuji doprava a pokračuji dále po zelené a po modré. Pěkná zpevněná cesta, tady si musím udělat jeden snímeček,
po chvíli přechází v klasickou lesní a mírně klesám.
Po jednom a půl kilometru dorazím k dalšímu rozcestí, Na Štěpnicích. Tady váhám, zda pokračovat po modré na Horní Bojanovice nebo po zelené. Vzhledem k tomu, že jsem vyrazil relativně pozdě, a čas mě tlačí, raději volím kratší zelenou vedoucí přímo do Boleradic. Následuje chvíli rovinka, chvíli klesání, které se po čase mění v pěkný sešup dolů. Naštěstí není moc dlouhý. Cesta se mění v tankodrom, lesácká technika tady udělala své. Míjím vytěženou stráň po levé straně a to už jsem téměř pod kopcem, kde mi turistická zelená značka ukazuje doprava a v dáli už je vidět ves. Cesta kolem hřiště v Boleradicích je pěkně rozbahněná, asi zde sprchlo předešlý večer více než v Hustopečích. Pokračuji během přes Boleradice a po chvíli opět lituji nedostatku času, že nemůžu pokračovat po zelené na rozhlednu Nedánov a pak po červené do Diváků. Bylo by to pěkné, ale běžím dále vesnicí po silnici na Diváky. Cesta přes ves je celkem nudná, na konci míjím rybník, silnice začíná velice mírně stoupat a po několika zatáčkách je po pravé straně vidět Divácký mlýn. Nějakých dvě stě metrů po minutí mlýnu odbočuji doleva a za chvíli vítám ceduli s nápisem Diváky. Ještě přibližně jeden kilometr a ocitám se před bránou zámku, kde jsem pobýval v létech 1975 až 1977. To už mám za sebou 13,24 kilometrů, stále v pohodě. Rozbaluji si mini Margotku a při její konzumaci si fotím opravený zámek
. 
Po chvíli vyrážím raději dál po silnici vlevo od zámku, na Hustopeče. Červená turistická mě stále láká. Dlouhé, a jak se po čase taky ukázalo, neskutečně táhlé stoupání a serpentýny, mě docela překvapují a stojí mě dost sil, abych nezvolnil a držel tempo. Rychlost je určitě menší než jako na rovině, ale alespoň jen trochu solidní. Rozcestí na vrcholu stoupání vítám, protože krpál končí a dávám se zase doleva, na Kurdějov.
Pokračuji po vrcholu kopce až k turistickému rozcestníku Pod Majákem. Z levé strany, od Diváků přichází červená, přechází silnici a pokračuje dále po pravé straně někam břehem dolů. Opět mám nutkání pokračovat po turistické, ale čas mě začíná tlačit, tak raději, a se stále velkou lítostí, pokračuji dále po silnici. Ta začíná pomalu, ne příliš prudce, klesat. Ještě několik zatáček a už je vidět Kurdějov. Tady už začíná silniční provoz docela houstnout. Do včil jsem potkal jen několik aut, dala by se spočítat na prstech jedné ruky. Stále ještě v pohodě probíhám vesnicí, kostel s rozcestníkem mám tentokrát po levé straně a pokračuji cestou, kterou jsem absolvoval před nějakýma dvěma hodinama a šesti minutami. Na vrcholu serpentýn mi to nedá, abych si nevyfotil probouzející se Hustopeče i se vzdálenou a v mlžném oparu se skrývající Pálavu.
Jsem v klidu, protože vím, že školení stíhám s rezervou a taky mě už nečeká cestou žádné překvapení v podobě nějakého krkolomného stoupání. Pomalu sbíhám serpentýnou z kopce a pokračuji pod dálniční most. Za ním se dávám doleva, uličkou kolem sklípků, tady začíná mírně poprchávat a konečně se, příjemně unaven, vydýchávám před penzionem. Celá dnešní anabáze měřila 22,54 kilometrů a podařilo se mi ji, i s přestávkama na focení, absolvovat v čase 2:27 hodiny. Celkově nastoupáno 558 metrů. Není to žádná sláva, ale vzhledem k tomu, že předešlý večer jsem strávil ve sklípku a spal jen necelých šest hodin, jsem maximálně spokojen. Záznam celé anabáze je zde - www.gpslog.cz/Tri/.... Nové botky z Tchiba se taky osvědčily, takže další spokojenost. Jen škoda, že mě tlačil čas a nemohl jsem dát větší část trasy po turistických cestách, jak už jsem psal výše. Tak snad někdy příště. A ještě malou poznámečku, v napsání této slohovky mě podporoval produkt Savignon z vinařství pana Vrby.
A takhle to bylo pořád. nahoru a zase dolů.
