Brněnský masakr 2014

26. prosinec 2014 | 22.22 |

blog ›

Běh ›

Rok utekl jako voda a jsem zase v Brně - Medlánkách. Po roce mě čeká další ročník Brněnského masakru. Jsem zvědav, zda pořadatelé urdží laťku ve stejné výši jako u prvního ročníku. Ale to se ukáže, až budu v cíli, za několik hodin. Meteorologové slibují pěkné počasí, teploty nepříliš vysoké. Po kontrole vývoje mraků (radar.bourky.cz/) nad ČR vybaluji z botůžku nepromokavou větrovku a balím slabší. Co kdyby byl vítr. Podle vývoje by mělo začít pršet až kolem sedmnácté hodiny a to bych už měl být přece dávno v cíli, pokud mi to půjde aspoň tak jako loni. Tak houby zle. Samozřejmě za předpokladu, že se podmínky šíření mračounů příliš nezmění. Na start druhého ročníku BM přicházím s malým předstihem, ne jako loni, kdy jsem ho jen tak-tak stíhal. Drobet jsem zaspal, no co, to se stává. Ani se nijak moc nerozcvičuji, jen koukám, zda neuvidím někoho známého z loňského roku. Blíží se čas startu a všichni se řadíme k bráně. Já jdu jako vždy, skoro dozadu. Před sebe pouštím ty rychlejší, ať se pak jim pak nemotám v cestě. Po výstřelu vyrážíme, stejnou cestou jako loňského roku. Netrvá dlouho a opouštíme Řečkovice, cestou mezi poli je vidět jak se rychlejší běžci vzdalují a získávají čím dál větší náskok. Někde po druhém kilometru přichází první stoupání s převýšením kolem sto padesátí metrů. Následuje krátký, rychlý a blátivý sešup. To už probíháme Českou. Most přes dálnici již přebíháme drobet prořídlí, pole běžců se stále natahuje. Za mostem zahýbáme doleva na Lelekovice a čeká nás stoupání na rozhlednu Babí lom. Tady nás čeká nepříjemná horolezecká vložka, kdy to po místy docela slizkých a klouzajících křemenných slepencích pěkně klouže. Takže chvílkama je třeba zapnout přední náhon, HI. Kátký a poměrně rychlý lesní sešup skoro ani nevnímám a už je tu Vranov s první občerstvovačkou. Za námi je necelá čtvrtina trati, něco kolem čtrnáctí kilometrů. Tempo trochu vyšší, musím zvolnit. Ionťáky udržují pitný režim a cpu se banány. Za vsi nějak nevnímám značení a trať si zbytečně prodlužuji přibližně o šest set metrů. Prostě jsem neodbočil doprava a tak se kousek vracím. Na záznamu je to pěkně vidět. Následuje dlouhotravající klesání do Adamova. Tady opět ztrácím, hromada běžců mě předbíhá, ostatně jako vždy. Z kopce pomaly, len pomaly. Podběhnout železniční trať a už si to běžím volným tempem podél Svitavy. Volně proto, protože vím, že příjde stoupání na Starý hrad. Je třeba si trochu odpočinout a stoupání stejně vycházím lážo plážo. Honem si nechat štípnout kontrolní kartu, kousek se vrátit a pokračuji dál mírným stoupáním až k Máchovu pomníku, kde je další kontrola. To už mám za sebou tři hodiny střídavě běh a chůze. Přibližně na dvacátém sedmém kilometrů dobývám další kontrolu u Máchova pomníku. Následuje další z nepříjemných a dlouhých klesání.

U studánky U Bažanta si, jako každý rok, doplňuji vodu. Ještě kousek po silnici a je tu znovu Adamov. Druhá občerstvovačka v Adamově přichází tak akorát. Musím si vysypat z bot kamínky, co mi tam naskákaly během nekonečného klesání. Doplňuji do flašky ionťák, beru si banán a pomalu stoupám klikaticí sídlištěm nahoru. Tady míjím poslední domy a konečně zase kousek přírody, následuje poměrně prudké a náročné stoupání na Alexandrovu rozhlednu, kde je další kontrola. A když se stoupá, tak se musí taky klesat, že jo. A to až do Babic a dále. Počasí stále přeje, v Babicích je pěkně teplo a svítí sluníčko. Až moc teplo. Stále klesám až do Bílovic. Ty dosahuji přibližně po šesti hodinách a mám za sebou už přes čtyřicet kilometrů. Další občerstvovačka, ionťák, banány, koláče, doplnit flašky a jde se dál. Opět stoupání, kolem anténama ověšeného komínu, nového satelitního sídliště a šup do lesa. Po chvíli se odbočuje dolů doprava a včil si už nevzpomínám, jestli u odbočení nebyla kontrola. Asi jo. Po chvíli se dostávám pod železniční trať a opuštím krátké a místy docela blátivé klesání a pokračuji podél trati, z jedné strany a Svitavy ze strany druhé. Po chvíli mě klučina (taky kontrola? už nevím) směruje doleva pod trať a už stoupám táhlou roklí do Útěchova. Místy je vidět, jak je cesta a okolí rozryté od divočáků. Tak tady bych ve tmě velice nerad běžel. No nic, hlavně že se držím trati. Toto je poslední z těch větších stoupání. Loni vedla trať Útěchovem trochu jinak, si myslím, páč tato místa vůbec nepoznávám. A občerstvovačka byla někde na kopci u silnice. To jsou věci. No nic, každopádně vsi dosahuji po osmi hodinách snažení. Posiluji se koláčem, banánem na cestu a kelímek ionťáku taky musí být. Obíhám Útěchov a po mírném klesání nepřichází nic jiného než krátké stopání. Před vrcholem je trochu nejasné značení, zase jsem sešel z cesty, ale svého omylu jsem si naštěstí všiml včas. Příjemně zvlněným terénem obíhám Ořešín a po chvíli už jsem v Soběšicích u občerstvovačky. Na dotaz kolik je ještě kilometrů do cíle se dovídám, že už jen čtyři. Beru si kelímek, zcela vyjímečně, kokakoly. Jednomu by bylo smutno, tak ještě druhý, fuj, to je ale hnusné. Ale ion´táky mi už taky nejedou. Ještě ji spláchnout čistou vodou a frčím si to dál. Po chvíli začíná slabě mrholit. Cesta lesem byla i přesto příjemná, ale počasí se drobet kazí, drobet víc a už prší docela slušně. Přichází poslední lesní klesání, a pěkně to klouže. Z batůžku vytahuji onu slabou větrovku, protože to vypadá, že jen tak honem nepřestane. Jelikož bunda nemá kapuci, tak si jí jen tak přehazuji přes sebe a pokračuji v cestě. Ten kousek to nějak vydžím. A je tu pěkná průtrž. Už ani nemá cenu se vyhýbat kalužím. V botách to pěkně čvachtá a jak se říká, bláto mám až za ušima. Hlavně že záda mám v suchu. Vystoupat břehem za dálnicí už vůbec není snadné. To nechci vidět těch několik pochodníků, co jsou za mnou. Nahoře už neváhám jako loni a jdu najisto vlevo na chodník. Promotat se sídlištěm, vyběhnout několik schodů a hlavně u točny šaliny běžet přímo, ne jako loni, kdy jsem odbočil doleva a zbytečně oběhl celý blok domů a do cíle jsem přiběhl z úplně jiné strany. Následuje krátká rovinka mírně do kopce. Cílovou nafukovací bránou probíhám za 9 hodin a 58 minut. Za sebou mám více jak 65 kilometrů, více je ve statistikách níže. Záznam trasy je zde – gpslog.cz/TripStatisticVIP.aspx. Až na tu deštivou koncovku, to byla velice vydařená akce. Ze strany pořadatelů perfektně připravená, značení trati vyhovující, občerstvovačky perfektní, vzdálené od sebe tak akorát. Prostě není co vytknout, si myslím a už se těším na další ročník. Jen tohle píše píši po více jak třech měsících, takže zde určitě nejsou popsány všechny kontroly a občerstvovačky. Trať, co jsem si ještě vybavil, jsem trochu popsal. Snad jsem nic nezmatlal dohromady. Na co jsem si vzpomněl po tak dlouhé době, dal jsem "na papír", HI.

Výška

Minimální výška: 228 m n. m.

Maximální výška: 554 m n. m.

Průměrná výška: 393.6 m n. m.

Maximální rozdíl: 326 m

Celkové stoupání: 2191 m

Celkové klesání: 2407 m

Počáteční výška: 513 m n. m.

Koncová výška: 297 m n. m.

Konečná bilance: -216 m

.................................................................................................................................................................................................................................