Den prvý
Dlouho plánovaná návštěva syna v Černošicích se konečně stala skutečností. Z Hostovic vyrážíme brzy ráno, abychom na místě byli co nejdříve. Dvě hodiny cesty autem jsou konečně za námi, Prahou jsme kupodivu projeli bez jakéhokoliv zdržení. Po příjezdu a vybalení jsem hnedka hupnul do kecek a vyrazil po okolí Černošic. Trasu už jsem si vybral a mapu připravil už doma, takže žádný problém.
Vyrážím na lehko, je pod mrakem, pršet by nemělo a je téměř bezvětří. Teplota ideální. Start a cíl je v Černošicích z rohu ulic Mostecká a Kladenská. Promotávám se uličkami Černošic až k Tesku, tam překračuji hlavní tah, odbočuji vlevo a asi po dvě stě metrech zahýbám vpravo a pokračuji ulicí Husova. Ta ke konci začíná stoupat, končí asfalt a konečně je tu lesní cesta, zpevněná, která stále stoupá, ještě najít modrou TZ. Jedno špatné odbočení, ale nevadí, tak zpět. Na TZ jsem narazil, dávám se doleva a po chvíli jsem na rozcestí U Památného dubu. Odbočuji doprava na žlutou TZ a mírně stoupám mezi pastvinami s ovcemi. Polňačka je drobet rozbahněná, ale co se dá dělat. Asi po půl kilometru u kapličky opouštím žlutou, odbočuji doprava na červenou směr Solopisky. Cesta je příjemná, krajem lesa, později začne kaňonem prudce klesat až do obce. Tou probíhám a ke konci obce začíná mírné stoupání, pak pěknou lesní cestou až k rozcestí Kulivá hora – rozcestí. To už mám za sebou necelých šest kilometrů. Odbočuji vlevo na zelenou TZ. Stoupání pokračuje až k rozcestníku Kulivá hora, pak mírně klesám až do obce Třebotov. Stále po zelené se propletu obcí, za ní si to frčím klesající polňačkou, později i lesem k rybníku Pekárek, kolem udržovaného a nejspíš již byvšího mlýnu, překročit silnici a opět stoupající lesní cesta. Ještě kousek lesem po rovině a pak další rozmáchanou polňačkou, na rozcestí U Louže, kde křižuji žlutou TZ. Pak až do obce Vonoklasy, pořád mezi poli. V obci mě čeká klesání k červené TZ, tady se dávám doprava a společně po červené a zelené pokračuji v klesání ještě nějakých sto metrů k rozcestníku Na Návsi. Tady odbočuji vlevo po modré TZ, mírné vlnky a stoupání kolem Zápotockého vily a to už jsem opět v lese kde na já čeká, jak jinak, zase pěkné stoupáníčko. Následuje hodně příjemný, mírně zvlněný a klikatící se lesní úsek o délce zhruba jednoho kilometru až k Památnému dubu. U tohoto vzrostlého stromu jsem byl před sedmdesáti sedmi minutami. Tady pokračuji z kopce již známou cestou do Černošic na základnu.
Dnešní běh dal 14,99 km za 1:47, takže hodně pomalu, ale trochu jsem to přehnal s profilem. Když to nebylo nahoru a dolů, tak to bylo pro změnu dolů a nahoru, HI. Rovinek moc nebylo, ale to přece vůbec nevadí. Trať byla pěkně pestrá co do různých povrchů, tak i profilem. Uběhla tak rychle, až jsem se divil, kolik to bylo kilometrů. Nastoupán 371 metr, některé ty krpály jsem potupně vycházel. No a co! Ale pěkné to bylo, to jo. Zde je záznam trasy - www.gpslog.cz/Tri/... a následuje několik grafů a nezbytná statistika z prvního dne pobytu v Černošicích.
A ještě nezbytný rychlostní koláček
Zítra se chci podívat na Karlštejn, Karlík a tak. Prostě na jinou stranu Českého krasu, tak uvidím. Hlavně aby počasí bylo nakloněno mému konání.
Den druhý
Dnes jsem vyrazil po poledni, pořád se honily mraky, žádné teplo, prostě podmínky ideální, asi jako včera, tak hurá do toho!! Díky tomu, že podle předpovědi nemá být až tak veliké vedro jako poslední dny, tak vybíhám jen na lehko, pouze s Loggerem na ruce, povinnou výbavou v kapse a papírem s namalovanou mapou. Mapu jsem si nevytisknul, protože jsem nepočítal s dalším výběhem. Tak jdu na věc bez báglu, však budu za chvíli zpět, ne. Start a cíl je stejný jako včera a vlastně i trasa, ale jen k Památnému dubu. Takže probíhám ulicí Husova, hup do lesa až narazím na modrou TZ, na které se dávám vlevo k rozcestí U Památného dubu. Od rozcestí pokračuji po modré, příjemnou lehce zvlněnou lesní cestou až do obce Vonoklasy. Až sem to vlastně znám ze včerejška, jen obráceně. Obcí probíhám a pokračuji stále po modré do vsi Roblín. Pořád v pohodě. Asi kilometr za obcí mi je divné, že nikde není vidět žádná značka, tak otočka, zpět a hledat. Samozřejmě na návsi jsem jí přehlédl, jak jinak a už si to frčím na Mořinu správnou cestou. Plán se musí dodržet, že jo. To je hotová věc! Za obcí pokračuji opět lesem, klesání stinnou listnatou roklí, moc pěkné a to už jsem v Dolním Roblíně. Krátké, ne příliš prudké stoupání a já si běžím "hřebenovkou" mezi poli do obce Mořina. U autobusové zastávky se nachází turistický přístřešek a rozcestník TZ, u kterého se zastavuji, ale moc moudrý ze značení tedy opravdu nejsem. No nic. Jelikož jsem stále v pohodě, rozhoduji se pro operativní změnu plánu cesty a mířím si to směr lomy Amerika a Mexiko. Opouštím modrou TZ a pokračuji doprava z kopce po žluté. Původní plán byl přímo k Dubu sedmí bratří. Ale proč se ještě nepodívat někam jinam, kde jsem ještě nikdy nebyl, si myslím. A taky modrá pokračuje po asfaltu a to není to pravé. Raději hurá do terénu. Na konci obce modrá trochu stoupá, ještě překročit železniční trať a lom je v dohledu. Tedy ne lom, ten je dole, ale hromada autobusů, osobáků, motorek a v neposlední řadě taky houfy lufťáků. U lomu Velká Amerika se mi ztratila žlutá, ale trochu zmateného pobíhání to napraví a značku objevuji. Obíhám Velkou Ameriku a u lomu Mexiko opět nevím jak dále. Tady se taky trochu motám, hledám odbočení žluté TZ a nejsem sám, kdo tady tápe. Je tu hromada špačkujících kólistů, taky nevědí jak dál!! Pobíhám sem tam a konečně nacházím vytoužené značení a pokračuji dále, směr lom Malá Amerika. Tady kolem lomů je cesta místy úzká, pořád nahoru dolů, doleva doprava a hlavně pořád v porostu. Prostě pořád ve střehu, TZ jsou umístěny různě. A taky chvíli světlo, chvíli šero a to se mi taky stává osudným. Zkrátka u jednoho takového světelného přechodu jsem neviděl malý, asi deseticentimetrový pařízek a ustlal jsem si jak široký tak dlouhý a ještě k tomu krátkozraký. Hnedle vedle kaluže. Ale to neznamená, že jsem se nevyválel v blátě, HI. Rychle vstávám, rozhlížím se, naštěstí nikde nikdo a pokračuji rychle dál. Honem pryč, než se někdo objeví, HI. Ani se neotírám, časem bláto oschne a opadá. Je to lepší nechat tak jak je, než si to rozpatlávat po oblečení a poodhaleném těle. Od Malé Ameriky pokračuji stále zvlněnou lesní cestou až k Dubu sedmi bratří. U mohutného stromu opouštím žlutou TZ a dále pokračuji příjemně klesající lesní cestou, tentokrát po červené TZ. Klesání končí u silnice. Po ní běžím přibližně dvě stě metrů až pod hrad Karlštejn, kde odbočuji vlevo do kopce k hradu. Přestože mě stoupání docela zrušilo, tak u hradu měním chůzi v běh a obíhám ho vlevo, stále po červené, obcí pod hradem jakž takž probíhám. Začínám mít potřebu se napít a taky, asi díky tomuto, se mi už neběží moc dobře. Taky zmizely mraky a nějak podezřele se oteplilo. Samá nepříjemná zjištění. Ale co se dá dělat, od základny jsem poměrně daleko, tak to musím nějak vydržet. Na tempu je to už taky pěkně znát! Po opuštění rozcestníku Karlštejn - pod hradem a vniknutí do stinného lesa, přecházím v chůzi a užívám si lesního chládku. Lesní cesta jeden kilometr mírně stoupá a já se rozbíhám až po opuštění lesa. Panečku, to je ztráta, jít kilometr lážo a ještě k tomu plážo! Po nějakých tří stech metrech od lesa křižuji silnici a tady je trochu problém najít TZ. Značku už nehledám, to jsem vzdal a orientuji se jen tak podle sluníčka. Mírně vlevo do kopce nebo mírně vpravo po rovině? Vítězí lenost, volím cestu mírně vpravo. Zatím po rovině a pokračuji jak jsem později zjistil, Cestou císařovny Elišky až do Mořinky. Asi nejpěknější úsek dnešního kolečka. Bohužel, příliš krátký. Před obcí, opět přecházím silnici. Za obcí červená vede lesem, pěkná, místy zpevněná cesta před Karlickým údolím začíná mírně klesat. Ale to už mám žízeň, že bych se o ni mohl opřít. Naštěstí ke konci klesání, před silnicí jsou chaty a u jedné z nich po lufťácích somruji skleničku vody. Byla výborná, děkuji převelice. Myslím, že těch pár doušků přišlo v pravý čas! A opět se mi ztratilo značení, tak chvíli tápu, ale jak už to bývá, nakonec ho přece jen nacházím a pokračuji vlevo po silnici přibližně půl kilometru a hnedle za levotočivou zatáčkou odbočuji doprava, jak přikazuje červená. A zase do kopce, kolem pozůstatků hrádku Karlík. No, že by hrad stál v údolí, to asi ne, že jo. Necelý kilometr stoupám, to opět jen jdu a doufám, že se napiji z některé ze dvou studánek, které by tu měly být. Tůdle! Jo, jsou tu, ale pěkný humus, asi se o ně nikdo nestará. Takže zklamaně pokračuji ve stoupání, jazyk na vestě a děsné vedro k tomu. Pozůstatky hrádku Karlík jsem sice neviděl, měl by být vlevo mimo cestu, ale to mi nebrání v tom, abych se na rovince nerozběhnul. Po chvíli opouštím les a podle mapy ještě nějakých dvě stě metrů a mělo by tu být rozcestí, na kterém bych se měl, podle plánu, dát doprava po červené, pak po zelené a na konec po žluté přes osadu Bukovka až k Památnému dubu a pak známou cestou zpět. Jenže ouha, polní křižovatka tu je, to jo, ale rozcestník ne. Tak asi bude o kousek dál. Tak pokračuji, a když jsem na kraji obce, je úplně jasné kde asi působili vandalové, nebo co. Prostě od pomyslného rozcestníku Na Kunšově místo toho abych odbočil doprava, tak pokračuji rovně po žluté až na náves obce Vonoklasy. Tady se dávám doprava po modré a již známou zvlněnou cestou kolem Zápotockého vily pokračuji kolem Památného dubu, do Černošic, ulicí Husovou a pak dále až do cíle. Přes Černošice už jen jdu jako lemrucha a mátoha dohromady, baterky totálně vybité. Ta chybějící voda udělala své. No ale těch posledních pár metrů v Mostecké se rozbíhám a s úsměvem na rtu dorážím do cíle.
No nic, dnešní anabáze dala celkem 31,37 km za 4:28, takže průměr nic moc. Nastoupané metry zhruba odhaduji kolem 500, ale si myslím, že jich bude drobet více. Jen škoda, že není žádná fotka, neměl jsem sebou ani mobil tak ani foťák. Fotit by bylo opravdu co. Pro zvídavé tu je záznam trasy - www.gpslog.cz/Tri/.... No a na závěr, pěkné to bylo. Snad si to ještě někdy zopakuji, ale poučen. Na počasí nespoléhat, ani na plán, tak raději bágl se zásobami sebou!! Snad příště, doufám opět za rok.
A ještě následuje několik grafů a nezbytná statistika.
