Věda a veškerý technický pokrok pro mě definitivně skončil vynálezem vývrtky.
Železné hory, podél Křížanovické přehrady
Dnešní den bylo po dlouhé době dost pěkné počasí a to se musí využít. Takže po ránu nasedám do auta a vyrážím směr Práčov. Parkuji u hřbitova u Slavické obory. Po převlečení hnedle vyrážím po žluté TZ dolů do Svídnice, pod hrází Křížanovické přehrady se napojuji na modrou TZ, přebíhám Chrudimku
a už mě čeká první stoupání k motorestu Na Skalce u silnice č.37. Tu překračuji a jsem v obci Vysonín. Za koncem obce odbočuji doprava, na lesáky rozježděnou bahnitou cestu.
Stále po modré, která pokračuje lesem kolem rybníku Záhaj až na lesní rozcestí Radochlín.Tady si nejsem zcela jist jak pokračovat, tak hledám připravenou mapu. No a nebyl bych to já, abych jí nenechal v autě. Naštěstí si trasu trochu pamatuji, není nad dobrou teoretickou přípravu!! Tak rychlé rozhodnutí a pokračují dál.
Tady se modrá láme prudce doprava, pokračuji stále rozrajtovanou cestou kolem dalšího rybníku a Dubovou alejí do obce Libáň.
Modrá mě ještě protáhne obcí Drahotice a za ní TZ opouštím a pokračuji po cyklostezce, směr obec Ochoz. Cesta je sice téměř rovinatá, ale ten ostrý protivítr mě docela zaskočil. Tady za obcí už po vlastní ose pokračuji podchodem, vystoupám na náměstí, napojím se na před časem opuštěnou modrou TZ a pokračuji kolem hřbitova částečně zasněženýma loukama až k Debrnému potoku.
pise.cz/img/374710.jpg" alt="most přes Debrný potok" width="680" height="509" align="absMiddle">
A jelikož jsem známý padavka, musel jsem si v závějích sněhu ustlat a pořádně se vyválet. Toho sněhu tam bylo nějak nečekaně víc, nebo co, HI. Co by to byl za běh, kdybych sebou alespoň jednou nepraštil. Během stoupání od potoku k rozhledně Bojka chroupu tyčinku RAW ENERGY z Lídlu.
Celkem ušla. Ta tyčinka, pochopitelně. Na cestě před rozhlednou je už rozbředlý sníh, takže si to pěkně čvachtám dál, tentokrát z krátkého kopce, do obce České Lhotice. U rozcestníku opouštím modrou a chvíli pokračuji po žluté. Ale jen na konec obce, pak téměř celou dobu po klesající silnici až do Mezisvětí 2. Tady silnice vede lesem a taky to podle toho vypadá. Ledovka a zase jen ledovka.
Takže běžím krajem, středem, prostě kde je aspoň trocha toho ještě relativně měkkého sněhu. U mlýna se napojuji na dnes nějak oblíbenou modrou TZ.
Ta je mírně, někdy více, zvlněná.
Za jednou roklí díky popadaným stromům není pěšina a značení vůbec vidět.
Po výživném stoupání za polomem se na cestě dávám doleva. Opět zvlněný terén, jako po celém pravém břehu Chrudimky. Následuje krátké stoupání až k chatě č.77.
Od mlýnu vlastně začíná třetí úsek Údavské padesátky, který tímto dnešním počinem snad přesně změřím, abych data už konečně dal na webovky, jak jsem koncem loňského roku slíbil. U chaty opouštím na chvíli oblíbenou a odbočuji doprava do kopce kolem samoty Kopáčov.
Stoupám asi jeden kilometr až do obce České Lhotice. Během celého stoupání opět neskutečně fouká, přestože podle slibovačů mělo začít fučet až na večer. Co se dá dělat, že jo. Ve Lhoticích se napojím na žlutou,
po které pokračuji celých asi padesát metrů a hnedle odbočuji doleva z kopce, zpět k přehradě.
Asi po jednom kilometru dorážím k lávce přes potok, kde pokračuji po modré TZ.
Po chvíli se nestačím divit nad značením TZ. Značky se musejí trochu hledat a jedna je docela dost zavádějící, vedoucí někam úúúúplně jinam.
Po modré a zelené probíhám obcí Hradiště. Na křižovatce u rozcestníku modrá odbočuje a já pokračuji rovně, pro změnu po zelené.
Za vesnicí uhýbám v souladu s TZ doleva a v klesání mi někdo zase hází klacky pod nohy. No, ono to jsou přímo popadané pořádné stromy, přelézt se to nedá, takže nějak obejít, UF.
Díky tomu že není listí, se podaří objevit jednu studánku, ale další dvě nenacházím, škoda. To už jsem v oblasti Krkanka.
Tady je profil hodně příjemný, většinou rovina, či jen lehce zvlněný. A taky je co obdivovat.
Od rozcestníku Peklo pokračuji vlevo po zelené a modré až Pekelskému mlýnu.
Tady modrou opět opouštím, stejně jako pravý břeh Chrudimky a pokračuji přes most po zelené Strádovským peklem po levém břehu Chrudimky až k rozcestníku Strádovské peklo a pak dále po zelené vedoucí stále po levém břehu řeky.
Tady mě čeká u skalních útvarů po levé straně malá terénní vlna a kousek za ní už je vidět most přes Chrudimku.
Asi po padesáti metrech od vody odbočuji po zelené doprava a začíná krátké, ale výživné stoupání ke zřícenině hradu Strádov.
Ze zříceniny si neodpustím pohled na řeku a hlavně na pěšinu, po které jsem před chvíli stoupal.
No nic, dost kochání a jde se zpět k rozcestníku Strádovské peklo, zelenou TZ nahrazuje žlutá. Tady se dávám doprava po stoupající široké zpevněné cestě a po nějakých 1200 metrech konečně dobíhám k turistickému přístřešku u hřbitova v obci Práčov.
Během těch, chvílema nepříjemně větrných, 24,91 kilometrů jsem nastoupal 664 metrů. Jelikož jsem se každou chvíli zastavoval a pořád fotil, tak mi návrat do místa startu trval tři hodiny a třicet sedm minut. Prudká stoupání jsem se ani nesnažil vybíhat a to poslední jsem běžel, jen když nebylo moc prudké, což bylo až v závěru cesty. Při startu byly čtyři stupně nad nulou, v cíli pak malé ochlazení, byly už jen dva nad. To asi ten vítr. Po Nasavrky jsem trochu trpěl, běžel jsem přibližně na jih, nevzal jsem si sluneční brýle, celou dobu bylo jasno. Prostě zase jeden z povedených výletu do naších nejmenších hor. Asi si to budu chtít v brzké době zopakovat, možná nepatrně změním trasu. Uvidíme. Rozhodně to byla dobrá příprava na Údavskou padesátku, která tím pádem bude mít délku nějakých 49,3 kilometrů. Tak třetí květnovou sobotu na startu, více info - www.u50.unas.cz. Jo a ještě nezbytné grafy a tak.
A ještě nesmí chybě rychlostní koláček.
A to je vše, přátelé.