Na sobotní návštěvu pantáty v Neratovicích jsem si vzal sebou věci na běhání a dobře jsem udělal. Vítr se sice neutišil ani po obědě a tak jsem váhal. Ale po 14. hodině jsem už byl rozhodnut vyrazit. Byly připraveny tři varianty tras, ale nakonec padla volba na poslední. Ani jsem nedoufal, že po překročení mostu mezi Mlékojedy a Neratovicema se mi podaří objevit turistické značení. Modrou turistickou značku jsem spatřil asi 200 metrů za mostem a bylo rozhodnuto. Vyrazil jsem tedy po modré. Zprvu jsem se motal po ulicích Mlékojed, ale to netrvalo dlouho. Po chvíli si sundávám větrovku, je mi děsné vedro a potím se jako prase. Přiblížila se chatová oblast a v ní příjemně se klikaticí písčitá cesta vedoucí vesměs vzrostlým borovým porostem. Cesta ještě úplně nevyschla, povrch byl příjemně měkký, akorát na běh. Přibližně na pátém kilometru opouštím chatovou oblast a běžím dál lesní cestou, která se po chvíli mění v hranici mezi poli a lesem a to je kámen úrazu. Začíná být rozježděná traktory, bahnitá, ale ještě pořád se dalo suché místo pro našlápnutí bez uklouznutí. Na 7,5. km končí lesní idylka a odbočuji vlevo na silnici, po které běžím až na rozcestí Kopa, kde přebíhám hlavní silnici a pokračují rozježděnou bahnitou a hnusnou cestou dále na Ovčáry. Tam přebíhám trať a zabočuji mírně vpravo podél domků zleva a pole zprava. Pokračuji až po silnici Nedomice - Dřísy, na ní odbočuji doprava a po několika málo metrech hnedka vlevo na úvozovou cestu. Pomalu se začíná stoupat. Kousek před vrcholem mě modré značení nasměrovává doprava a běžím úbočím svahu. Míjím vinice po levé straně a po chvílí jsem u kostelíku sv. Jana Křtitele. To je přibližně 12. kilometr a začíná se klesat po rozbředlé cestě směrem na Dřísy, ty míjím a cesta pokračuje o5 borovým lesem. Na rozcestí u pískovny mám splněno, bylo dosáhnuto cíle. Bez odpočinku odbočuji vlevo po žluté až na cestu mezi poli. Tam se značení ztrácí, ale instink a klesající slunce mi velí pokračovat rovně, přestože doprava vedla "lepší" cesta. Oblékám si větrovku, ten vítr je docela chladný a lese nebyl téměř znát. To mám za sebou asi 16 km. Kdych věděl, jaký terén, či lépe řečeno povrch mě čeká, tak jsem opravdu raději běžel doprava a střihnul to přes Čečelice po silnici. Chyba, ale to jsem nemohl vědět. Cesta mezi poli samá kaluž a bláto, bláto a zase jen bláto. Místy musím jít, nerad bych si způsobil, při nejlepším, výron kotníku. Děsně to klouže. A keře s neskutečně dlouhými ostny mi taky moc nepřidaly. V jedné kaluži se mi nepodařilo vyrušit koupající se vodní myš. Asi ondatru, velká asi jako nutrie, ale nemělo to červené zuby. Byla naprosto v klidu a nedala se ničím vyrušit. Posleních zhruba 200 metrů, před silnici Čičelice - Všetaty, pokračuji v chůzi, díky terénu. Na silnici oklepat NB, pěkně mi ztěžkly a hurá na Všetaty. Tam se drobet zamotám v uličkách a po nějakém čase jsem venku z vesnice a pokračuji na Tišice. Těsně před 20. kilometrem nasazuji čepici, protivítr je neskutečný a já bych se potřeboval napít.
Bohužel, musím vydržet až na konečnou. Tady už přicházejí ke slovu chodecké vložky. V Tišicích míjím odbočku na Mlékojedy, je tam značka, že je slepá, tak pokračuji dále, ale z druhé strany je stejný ukazatel. Otáčím a vracím se, zabočuji vlevo do slepé a po chvíli míjím písák před Mlékojedy. Narážím na modré značení a vracím se po něm k mostu a to už jsem zpět v místě startu. Celá sobotní anabáze mi zabrala bez tří minut tři hodiny. Vzdálenost jsem absolvoval nějakých 25 km, což byl zatím nejdelší běh. Jinak pocit z běhu je dobrý, pořát mám co zlepšovat. Malou vadou na kráse bylo jen nedostatečné značení, poměrně řídké umístění značek a zvláště na rozcestích a křižovatkách, takže jsem někde musel obkroužit rozcestí, abych našel správný směr. Na adrese - http://www.gpslog.cz/Trip.aspx?tid=26951 je absolvovaná trasa s výškovým profilem. Trasa ke stažení s podrobnými údaji během cesty je na adrese - http://www.uloz.to/xEt7bHb/neratovicke-okoli-exe. Na tuto doporučuji prohlížeč Mozila.
Článek byl napsán za podpory produktu Muler Thurgau z vinařství Sing Wine pana Tetura