Podzimním Podkrkonoším 2014

Po delší době mám pobýt několik dnú v Podkrkonoší, ve Vrchovině u Nové Paky. A jak už to bývá, kecky a oblečení na běh si musím vzít sebou. To prostě jinak nejde. Co kdybych se chtěl proběhnout, že jo. Mapu už mám stejně několik dnů připravenou, tak co. Už jen počkat, až dostanu chuť vyrazit. A nemusel jsem čekat ani moc dlouho, vyrážím hnedle druhý den po příjezdu.

Vyrážím ze spodního konce Vrchoviny směrem k hlavní silnici Nová Paka – Vrchlabí. Tu se mi, i přes docela veliký provoz, podaří překročit bez nějakého velkého zdržení, což je s podivem, a po nějakých sto metrech jí naštěstí opouštím a běžím si to směrem na Levínskou Olešnici. V klidu, bez aut. Asfaltová cesta vede příjemnou alejí, mírně stoupá až k serpentinám pod rozcestím Veselka, kde se z mírného stoupání stává stoupání poněkud prudší, až k sedlu. Konečně první kopec, HI. Na sedlu Veselka můžu odbočit doleva na Podlevín a Starou Paku nebo doprava na Vidochov přes Kozinec. Ale to by bylo příliš krátké a tak raději (podle plánu a mapy) pokračuji rovně, kdy se krátká rovinka mění v klesání, kde to svádí se pořádně rozběhnout. Běžím si ale opatrně, ne příliš rychle dolů Boulovem (což je místní název pro Levínskou Olešnici). Stále mi v hlavě straší vzpomínka na to, jak jsem před několika roky dopadnul na Šumavě. To už jsem tu někde taky popisoval. Klesání naštěstí netrvá moc dlouho a už podbíhám železniční trať a u rozcestníku odbočuji doleva, po červené a zelené, tentokrát vstříc neznámému, protože až sem je mi cesta známá. Pokračuji dál po asfaltové cestě podél Olešky. Zhruba po jednom kilometru asfalt končí a mění se v šotolinou zpevněnou cestu, ale to netrvá dlouho, protože už se blíží nějaké zemědělská usedlost, kterou prochází cesta a ta podle toho taky vypadá. Jak je v Česku zvykem. Takže první setkání s blátem a kalužemi a ...... a na pravo, na menší louce, se pasou krávy. No nic krávy jsou za mnou, pokračuji po zelené, červená někde odbočila doleva na vrch Levín. Cesta opět nabývá rozumného povrchu, pokračuji dál mezi lukami, téměř po rovině, cesta se jen mírně kroutí údolím a místy kopíruje ne příliš vzdálenou železniční trať Stará Paka – Jaroměř. Po chvíli začíná mírně stoupat a běžím cestou, no včil už jen pěšinou ve svahu, míjím několik osamoceně stojících stavení a následuje mírné klesání. A v dáli se již ukazují první domy nějaké vsi. Pomalu to tu začínám poznávat, před léty jsme tady s kolegou dělali rekonstrukci vedení NN. No, to už je ale hodně dávno. Tak to bude asi Ždírec a já mám za sebou nějakých pět kilometrů, zatím v pohodě. Po chvíli začínám stoupat ke zrušenému lomu Hvězda, cesta křižuje železniční trať a k lomu to mám přibližně půl kilometru, pokud mě paměť neklame.

Neklame, před lomem zahýbám doleva. K zelené se přidává žlutá a stále stoupám po kamenité cestě asi jeden kilometr až k dalšímu rozbočení. Na rozcestí Staropacká hora, žlutá pokračuje rovně, to je Staropackou horou na Levín (kopec) a Podlevín (vesnice). Tuhle cestu jsem si proběhnul už před léty. Menší děcka na kolech a já po svých. Takže raději odbočuji doprava, po zelené, abych se držel plánu, a stoupám jinou stranou Staropackou horou směrem na Starou Paku. K vrcholu to už není daleko. Zato terén je opravdu něco. Naštěstí ten fujtajbl na zemi netrvá příliš dlouho a po chvíli je cesta už poměrně suchá.

Následuje krátká rovinka, míjím pasoucí se krávy nebo co to je. To se musí přece vyfotit.

Pak krátká rovinka a už je tu klesání chatovou oblastí, zase běžím hodně pomalu, páč ten "strašák" je pořád se mnou. Opět si udělám nějaký ten snímek na protější kopec za Starou Pakou, kde bych měl běžet za chvíl, pokud někde nezbloudím a neuhnu z naplánové trasy.

Tak si to mažu dolů kolem hřbitovu až k hlavní silnici. U staré školy se dávám doprava, chvíli běžím po chodníku a už uhýbám do ulice Za Kanálem, podběhnout ještě železniční trať před nádražím ČD a jsem v Myší díře, kde se držím vlevo a je tu samozřejmě další stoupání. Jak jinak, že jo. Jsem přece v Podkrkonoší. Paráda. Tady je cesta příjemně měkká, žádný asfalt nebo tak něco podobného. Nedá mi to a ohlížím se přes údolí na protější kopec, kde jsem byl před chvíli. O5 si dělám památeční foto, kterému dominuje hřbitov, co by orientační bod.

Na hoře je konečně taky trochu lesu a lesních cest, ale ne na dlouho a zase šup mezi pole. Přibližně na jedenáctém kilometru míjím odbočku na Staropacké letiště a na Novou Paku. Tady jsem si to už mohl střihnout zpět do Nové Paky, kdyby síly docházely, ale běží se mi stále nádherně, tak pokračuji rovně, směrem na Brdo. Nad statkem je trochu nejasné značení, zato velice výživný terén. Už zase, HI. To nelze nevyfotit!

No nic, podbíhám vedení vysokého napětí a už poznávám, kde jsem. Tuhle linku VN jsem pěšky procházel nesčetně krát, tak by v tom byl čert, abych taky netrefil správný směr, že jo. Tak si to ženu co nejkratší cestou přes louku k ne příliš vzdálené silnici Brdo – Krsmol. Tam se dávám do leva, směr Brdo a přibližně po dvou stech metrech odbočuji, pro změnu do prava na Zboží. U rozcestníku Pod Kumburkem chvílí váhám. Chtěl jsem udělat nějakou fotku ze zříceniny hradu Kumburku a taky nastoupat pár metrů navíc, ale to počasí moc fotkám nepřeje, jak je vidět na snímcích. A tak se dávám do leva po červené, potkávám na pozdrav neodpovídajícího běžce. Jsou všude, jak zjišťuji. Nejen na pardubicku, HI. Pokračuji stále po červené, krajem Brda a už je tu další rozcestí. No, ono to zase až tak moc rozcestí není, jen se asfaltová cesta stáčí doleva nahoru ke hřbitovu a rovně pokračuje zpevněná cesta mezi poli, značení žádné. Volím asfalt, ale ouha, ten za hřbitovem končí v poli. Tak mi nezbývá nic jiného, než si to střihnout přes naštěstí něčim zarostlé pole a pokračovat po zpevněné cestě mezi poli, směr Poštmistrův kopec. Vpravo po stoupající cestě od Zlámanin vidím přibližující se rychlochodkyni a já pokračuji dále po "hřebenovce" k lesu na Poštmistráku.

                                                         Zamlžený okraj Nové Paky, místní část Slovany

Tady už je terén pěkně zvlněný, klesání střídá stoupání, místy docela prudké. Následuje krátké rovinka a už jsem na hornímm konci sjezdovky u vleku. Tady odbočuji doprava a po krátkém klesání pokračují Křížovou cestou, Gebauerovou dolů ke kapličce. U kapličky opouštím turistické značení a pokračuji po vlastní ose ulicema J.Wolkera, J.Nerudy, Třebízského, K.J.Erbena přes dřevěňák, Čelakovského, Šafaříková, kousek ulicí Legií po zelené a pak doleva nahoru ulicí K.Štiky, Na Vyšehradě. Na konci míjím bývalé jesle a to už jsem zase v "divočině". Stále stoupám upravenou zpevněnou cestou k Horákově chatě na Husově kopci.

U chaty pokračuji po modré. Tady to už skoro nepoznávám. Cesta na Husák je zarostlá, místy skoro k nepoznání. Běžím si to dál okrajem lesa. Na konci lesa se cesta mění ve špatně schůdnou pěšinu rozježděnou od motorek. Kde jsou ty časy, kdy tady vedla široká zpevněná cesta, najezdil jsem se tu něco služebním tereňákem.

Tady, mezi poli si dělám další snímek přes údolí, kde je v dáli (zhruba uprostřed) vidět sedlo Veselka.

Pokračuji stále po modré kolem křížku na Husově kopci, probíhám samotou V Ráji a na kraji Vrchoviny se na mou maličkost vyřítí pes, BSP. Po chvíli se mi ho podaří ukecat a nechává se drbat Berňáci jsou úžasní. Dlouho pejska drbání nebaví a tak vyrážím dolů téměř celou vesnicí. Do cíle to mám už jen necelé dva kilometry. Pohoda. Celá anabáze měřila 21,97 kilometrů. Než jsem se vyrovnal s naplánovým okruhem, uběhly dvě hodiny a třicet dvě minuty, celkově jsem nastoupal 631 metr a ani mi to nějak nepřišlo. A kupodivu se mi taky podařilo dodržet téměř celou naplánovanou trasu. Je sice pravda, že na větší části trasy jsem se už pohyboval v minulých létech, pěšky, kolmo, autem, ale stejně. Venku bylo pod mrakem, pošmourno, jako by mělo každou chvíli začít pršet, k čemuž naštětí nedošlo. Teplota ideální – osm stupňů. Celkově velká spokojenost, myslím, že se běh Podkrkonoším velice vyvedl. Už mám připravenou další trasu, tentokrát na Kozinec a dál, ale o tom až někdy příště, až si místní kopečky proběhnu. Záznam trasy je tu –  http://www.gpslog.cz/TripStatisticVIP.aspx a další profily jsou níže.