To jsem si dal!

Původně jsem si chtěl dát 12.10. pauzu, ale jelikož jsem se cítil v pohodě, tak jsem vyrazil, jak jinak než na letiště. Po chvilce už jsem věděl, že to nebude ono. Dal jsem otočku na konci letiště a začal se trápit. Vydržel jsem běžet až k odpočívadlu, pak jsem to zbaběle vzdal a šel jen tak šourem 300 metrů k dalšímu odpočívadlu. Opět rozběh a už to šlo jako po másle, nějakých 600 metrů do cíle. Posledních asi 100 metrů sprint, alespoň podle mého měřítka, a to už jsem byl u Bena a dost. Jako vždy 2400 metrů. Než jsem došel domů těch pár metrů jsem se krásně vydýchal a následovala klasická procedůra. Druhý den to začalo. Nepříjemná bolest nohou, hlavně stehna. Následující den bolest stehen ustoupila do pozadí a vylezla bolest holení. A to bylo něco. Prostě onoho 12., po běhu z předchozího dne, měla být pauza a klídek, no. Když ono to ale chtělo ven. Zato dnes po ránu pohodových 2,4 km, poměrně pomalým tempem něco málo přez šest minut na kilometr. Po několika desítkách metrech se sice začala ozývat pravá holeň, ale pak bolest ustoupoupila. Na závěr, posledních 200 metrů jsem drobet zrychlil. Po čtyřdenní pauze pohoda, jen uvidím, jestli se ozvou holeně.