Příjezd z Vrchoviny do Vrchlabí byl bez problémů, autobus jel na čas a tak nebylo třeba s registrací nijak pospíchat. Ta proběhla až podezřele hladce. Několik desítek minut do startu jsem strávil lelkováním a nacpáváním se nejrůzněšími sladkostmi a ovocem, kterým jsem se vybavil na cestu. Po odstartování cesta Vrchlabím proběhla v klidu, stoupání na Žalý vedlo příjemnou krajinou, konečně v přírodě. Na vrcholu si orazit kontrolní lístek a bez zbytečného zdržování jsem pokračoval dál. Během klasání z vrchu Žalý se začalo pomalu stmívat. Ještě několik set metrů a je třeba nasadit čelovku a vesele se pokračuje dál. Po chvíli mi ale začalo světlo z čelovky slábnout, ale to nevadí, stačí přece vyměnit baterku a pofrčím dál. Po delším přehrabování se v batohu, následovalo vysypání jeho obsahu na zem. Ať jsem se mezi pitím, mlsky a ovocem s oblečením přehraboval sebevíc, náhradní články nikde. Polil mě studený pot a pak jsem se ................ probudil. Hodiny ukazovaly nějakou minutu po třetí ráno.Ta představa, že by se sen mohl stát skutečností byla natolik otřesná, že se mi už nepodařilo usnout. Vysvovození přišlo až v 0444, kdy se ozval budík a "hurá" do Kolbenky. Tak jsem zvědav, jak se mi podaří v červnu příštího roku přípravy na K100 "ošéfovat". Ten sen mě asi bude strašit ještě hodně dlouho, HI. Už asi z těch extrému blbnu. Tak zhruba za šest měsíců ve Vrchlabí na startu!!