Konečně začátek

Konečně jsem se odhodlal a šel do běhu sólo, bez pejska. Plán byl velice skromný, doběhnout pokud možno co nejdále. Dal jsem si to za ves, na letiště s tím, že co uběhnu, to uběhnu. Kupodivu jsem  vydžel až na konec letiště, což je nějakých 1200 metrů. To jsem si musel druhý den změřit na kole. Čas jsem neměřil, prostě jen tak lehce. Docela jsem byl rád, že se mi podařilo urazit celou vzdálenost, což mě ani ve snu nenapadlo. A pocity? Netrápil jsem se.