Kotak | Běžcův občasníček

Rok je zase fuč a zase je tu cesta do Krkonoš, stejně jako poslední roky. Čas ubíhá nějak rychle! Letos pro změnu nejdu nejdelší sto kilometrovou trať, ale kratší, co by měla mít jen padesátpět kilometrů. Po ubytování v hotelu se jdu pomalu zaregistrovat a pak do hajan. Hlavně nezapomenout zapnout buzení. A je tu sobota ráno. K snídani si dám jen

Po delší době mám pobýt několik dnú v Podkrkonoší, ve Vrchovině u Nové Paky. A jak už to bývá, kecky a oblečení na běh si musím vzít sebou. To prostě jinak nejde. Co kdybych se chtěl proběhnout, že jo. Mapu už mám stejně několik dnů připravenou, tak co. Už jen počkat, až dostanu

Na start Pardubického vinařského půlmaratonu přicházím tak akorát, u divadla přelézám zábradlí a řadím se někam do středu startovního pole mezi ostatní závodníky. Že to byla chyba, startovat někde zprostředka, mi došlo až dlouho po závodě. Výstřel, vybíháme a zdá se mi, že běžím pomalu, ale tempo nezvyšuji, takhle mi to vyhovuje. Jsem spokojen, přestože

Přestože nemám a nikdy jsem neměl žádné závodní ambice a závodit jsem nikdy nechtěl, nadešel čas své pobíhání v okolí bydliště a taky na dalších